Rozhovor s rakovnickým ukrajinským studentem

Rozhovor s rakovnickým ukrajinským studentem
06. 03. 2022

Ukrajinci drží spolu a věří ve šťastný život.

Lyubomyr Kovalskyyy je jedním ze studentů druhého ročníku ekonomického lycea rakovnické Masarykovy obchodní akademie a z České republiky bedlivě sleduje a prožívá válečné události v jeho rodné Ukrajině. Usměvavý a optimistický kluk se s námi podělil o svoje současné pocity i názory...

Jak ses dostal do naší republiky a jaká je tu tvoje současnost?
" Rodiče sem odjeli za prací, já jsem se narodil na západní Ukrajině v hezkém městě Stryj asi sedmdesát kilometrů od Lvova a od druhé třídy jsem už chodil na Základní školu v Roztokách a na druhý stupeň potom do Křivoklátu. Protože mě zajímá ekonomika a chci získat odbornost a dobré uplatnění, studuju na MOA a jsem tu hodně spokojený."
Zvykal sis u nás dobře a pamatuješ si na své jazykové začátky z češtinou?
" Nejprve jsem rozuměl částečně, ale neuměl toho moc říct, hodně jsem jazyk pochytal z televize, třeba z pohádek a filmů a doučování, i od kamarádů na fotbale. Čeština není lehká, ale dnes už jsem na tom líp gramaticky než rodiče a mluvím dobře, odlišnost se pozná jen z přízvuku."
Jak se vás tady v České republice dotýkají válečné události v Ukrajině?
" My jsme do poslední chvíle věřili, že válka nebude. Na Ukrajinu často jezdíme za rodinou a příbuznými, naposledy na nedávné svátky, teď fungujeme v kontaktu přes mobily a internet, z Ukrajiny sem už přijela teta s malým synem, strejda policista zůstal na Ukrajině. Snažíme si vzájemně hodně pomáhat, část rodiny se chystá přijít, je na cestě a na hranicích."
Jaké jsou tvoje bezprostřední pocity z celé situace?
" Nás Ukrajince to všechno moc semklo dohromady a to je moc příjemný pocit, na obranu si věří vedle armády i obyčejní lidé, dobrovolníci, vyrábějí zápalné láhve, darují krev, pomáhají si. Ten pocit, že jsme spolu, jsem vnímal hodně i na Václavském náměstí, vnímám ho, když sleduju našeho prezidenta. Předpoklad Rusů se nesplnil, neví, co s námi, Ukrajina bojuje za svobodu, kterou si zasloužíme, my chceme žít, pracovat, žít šťastně v rodinách. Věříme v zázrak, modlíme se a držíme spolu."
V Rakovníku i v celém regionu spustila válka na Ukrajině a vlna uprchlíků obrovskou vlnu solidarity a pomoci. Co tomu říkáš?
" My to tu všichni vidíme a pro nás je důležitá materiální a finanční pomoc, ale hlavně pro nás hodně znamená, že jsou lidé s námi a že vidí boj Ukrajinců i za celou Evropu. Když tu vidím ukrajinské vlajky a cítíme od lidí podporu, to je pro nás hodně."

Mgr. M. Koloc